Vesnička Lejčkov leží na samém rozmezí okresů Tábor a Pelhřimov. Pokud se dáte směrem na Jihlavu, nemůžete tuto malebnou vesnici propletenou zatáčkou na začátku i na konci minout.
Patřila do okolí prastarého knížecího dvorce Chýnov, jehož existence je doložena už v desátém století.K osídlení Lejčkova došlo ale až v pozdější době. Jako řada osad v tomto kraji i Lejčkov byl od starodávna osazen tzv. svobodníky. To byli lidé kteří si uchovávali osobní svobodu i nezávislost svého majetku. Nebyli nikdy zatíženi nevolnictvím ani robotami, mohli mít sami na svých dvorcích vlastní poddané. Na rozdíl od šlechty ale měli malý majetek a nižší postavení, protože neměli právo účasti na sněmech, ani jiná politická práva. Stejně jako jiní sedláci byli počítáni k obecnému lidu i když pocházeli ze starých českých rodů. Svobodníci z Lejčkova měli svou rychtu v Obrátících u Smilových hor, kde bydlel rychtář všech svobodníků kolem Mladé Vožice až do roku 1848,kdy byla zrušena robota.
O prvopočátcích Lejčkova se nedochovali žádné zprávy, ale je domněnka, že tu hospodařili pozůstalí po sirotcích padlých v bitvě u Lipan v roce 1434.V nejstarší dochované zprávě se toto místo nazývá Dvorce Lejčkovské, pojmenované po jejich držiteli Lejčkovi, již k roku 1519. Původně zde stál jeden dvorec a teprve později dvorce dva, proto se zdejším lidem říkalo Dvořáci, nebo ze Dvorců. Ze zápisů v zemských deskách z 6.června 1542 víme, že zde v polovici 16. století byly dva dvorce , patřící rodinám stejného jména – Lejčko.Toto osobní jméno označovalo člověka s hezkou, příjemnou tváří, dá se říci krasavce.V roce 1615 a následně v roce 1620 se zde připomíná pouze jeden dvůr.O druhém nejsou zprávy, snad vyhořel nebo zanikl jinak. Po zrušení roboty v roce 1848 se vsi Lejčkov, Prasetín, Oblajovice, Hůrka a Hartvíkov se sdružily v jednu obec. Na jaře 1919 pro neshody při volbě starosty odešly vsi Oblajovice, Hůrka a Hartvíkov. Děti z Lejčkova chodily do školy do vzdálenějšího Hartvíkova. Do blízkého Prasetína začaly chodit až po roce 1849, kdy tu byla postavena nová škola. Tehdy se také poněkud zlepšily vztahy mezi občany Lejčkova a Prasetína, které vždy nebývali právě přátelské. Snad také proto, že Lejčkovští byli svobodníky a nemuseli robotovat, zatímco lidé s Prasetína byli povinni robotou na panském dvoře v Oblajovicích .Hospoda bývala v Lejčkově odedávna v čp.4. Když v roce 1819 se začalo se stavbou nové silnice, nestačila vyhovět všem dělníkům, kteří v ní nocovali i se stravovali.Starousedlíci se proto rozhodli, že postaví hospodu novou a větší.Každý zajistil stejný díl stavebního materiálu i podíl práce, a tak vznikla „ společná hospoda“ čp.11. Nejdříve ji pronajímali a později odprodali. V roce 1941 se Lejčkov stal samostatnou obcí.Tehdy zde bylo 15 stavení a žilo 97 obyvatel.Osm zdejších starousedlíků ještě před rokem 1945 důsledně dodržovalo starý mrav, aby každý měl stejně pozemků,luk,lesů,polí i pastvin.Jen lom drželi čtyři sousedé.Co nebylo možno spravedlivě rozdělit, to drželi společně.Příkladem byla louka Chobot,ležící mezi silnicí a cestou k nádraží.Sousedé se rozdělili do dvou čtveřic a ty se každoročně střídaly ve sklizni sena a otavy.Každý starousedlík poslal dva sekáče a o sklizené seno se pak poctivě rozdělili.Také rybník byl společný.Nakoupili kapří násadu a při výlovu se spravedlivě rozdělili.Podle starobylého zvyku největší kapr putoval do Hartvíkova na faru, druhý v pořadí patřil řídícímu učiteli v Prasetíně a dostalo se i na ostatní občany,byť nebyli starousedlíky.Do vánoc pak byl zbytek ryb umístěn do sádek na zahradě při čp.1. Do druhé světové války byl v obci krejčí,strojní truhlář,vyráběli se zde peněženky.Po válce , která obec citelně poznamenala zde zůstal pouze truhlář. 8.května 1945 nastal všeobecný ústup německé armády z východní fronty po silnici od Havlíčkova Brodu směrem na Tábor. Státní silnice v obci byla ucpaná projíždějícími německými transportéry. V dopoledních hodinách 9.Května 1945 zapálil jeden vojín zbraně SS, jedno z těchto vyřazených nákladních aut. Oheň ohrožoval stavení a dřevěnou stodolu. Před tím přišlo k silnici mnoho civilních osob i ze vzdálenějšího okolí, kteří přišli přivítat Rudou armádu, která již byla v blízkosti. Asi kolem 12.15 hod. rozpoutal se mezi ustupujícím německým vojskem pravděpodobně zbraněmi SS a Wehrmachtem a Maďarskou armádou velký boj, mezi ně se vmísila i posádka pancéřového vlaku, který zastavil na trati v lese mezi strážnými domky č.27 a č.28. Hlavní boj nastal na křižovatce pod obcí Prasetínem, který se rozšířil po silnici k Lejčkovu a až do obce Cetoraze. Tento boj nastal ze sporu, který vznikl pravděpodobně mezi ustupující armádou po silnici od Havlíčkova Brodu a po silnici od Jihlavy o přednostní právo v dopravě. Ještě zuřivěji řádili Němci, když se dostalo zprávy, že Rudá armáda je již v Pacově. Tento boj byl pro obce velikým překvapením, rozprchli se do polí a lesů. Při útěku bylo na ně Němci stříleno a mnoho jich bylo usmrceno a zraněno. Boj se rozšířil do obce Lejčkov, Němci stříleli zápalným střelivem do hospodářských budov. Boj v obci Lejčkově skončil teprve o 19. hod dne 9. května 1945. Celkem shořelo 8 stavení,která byla dřevěná a měla došky a jedna stodola, ostatní stavení byla prostřílena z lehkých útočných děl. Zemřelo zde 24 lidí mezi nimi i školák.“
Po vypálení Lejčkova došlo k jeho nové výstavbě. Stavělo se za pomoci státu, využívali se výtěžky sbírek. Po dvou letech byly téměř znovu postavené. 28.října 1948 se kolaudovaly. Na památku padlých za 2. světové války byl v Lejčkově v roce 1946 u zvonice postaven pomník.
Dne 30. dubna 1975 propůjčil Lejčkovu prezident Československé socialistické republiky za aktivní přístup v národně osvobozeneckém boji proti fašistickému okupantovi v průběhu druhé světové války a úsilí při budování socialistické společnosti vyznamenání Za statečnost.Lejčkov se stal obcí- hrdinou.
Přehlédnout se nedá rozlehlý park s památníkem obětem 2.světové války postaveným v roce 1977 . Dominantou obce je rybník obnovený v roce 1998 o ploše 0,55 ha a objemu 3.574m3,Rybník nebyl 60 let čištěn a vzhledem k předpokládanému nálezu munice z konce 2.světové války, kdy údajně ustupující němci vhazovali do rybníka munici, byla výstavba prováděna za dohledu pyrotechnika .Zajímavostí jsou původní budovy vila naproti rybníku a hospody ,které nebyly vypáleny.
V obci sídlí pražská firma , vyrábějící stroje pro mlýny a zabývající se kovovýrobou.Objekt původně patřil obci a měl sloužit jako víceúčelová budova.V současné době je firma v konkursu a obec má zájem na odkoupení zpět.
