Na dolnohořické tvrzi kdysi žil velice krutý pán, který lidem a zejména svému služebnictvu rád připravoval úplný očistec na zemi.
Pro tuto jeho vlastnost se ho lidé báli, jen jedna služebná ne.Byla velice mladá , krásná a zbožná, práci vykonávala přesně a rychle a pánovy rozmary dovedla chytře odrážet.Měla dobré srdce a lidem, které pán věznil v hladomorně tajně nosila jídlo a pití.Konala ale i jiná milosrdenství.Když ji pán na něco přišel, s pomocí boží se vždy dovedla chytře obhájit a vyhnout se tak jeho hněvu.O některých takových dobrých činech se i po její smrti dlouho vyprávělo.
Nadešel čas a služebná cítila , že se blíží její poslední dni, proto vyslovila poslední přání: až zemře, ať ji naloží na žebřiňák, zapřahnou do něj pár koní a bez kočího je nechají jít, kam sami půjdou.Tak se také stalo a koně se zastavili u kapličky a lidé u ní služku křesťansky pohřbili.
V hlubokém úvoze, kterým vedla cesta s Dolních Hořic do nedaleké Vodice , se v temném lese zjevovalo v noci prapodivné strašidlo.Byl to muž ve starobylém oděvu, který opozdilé kolemjdoucí oslovoval neznámou řečí a domáhal se na nich odpovědi.Té se nedočkal, neboť se ho lidé báli a navíc mu nerozuměli.Jak se z nenadání objevil, tak i po čase zmizel, ale co lidem chtěl zůstalo tajemstvím.