Na štědrý den zachováván přísný půst, aby večer bylo viděti zlaté prasátko. Před večeří hleděl každý se umýti nebo vykoupati. K večeři u chudších bývala káva a lívanec. Byli-li ten rok dosti hub dělal se i „kuba“, u zámožnějších býval mimo to i kousek „štrůdlu“ a sladká omáčka z vařených švestek. Teprve v poslední době přicházely na stůl i ryby. Koledy bývalo málo, v dřívějších dobách však dosti jablek – v novější době i trochu ořechů. Kravám dáváno po večeři kousek housky, více však schováván kousek vánočky až do pití při otelení. Houserákovi dáván kousek česneku, aby hojně „štípal“. Slepicím zaječí bobky, aby hodně nesly. Někde dávali si všichni před večeří hromádky z popela. Kdo ji měl po večeři rozházenu, ten prý do roka zemřel. Když sedávali všichni u večeře, jeden nepozorovaně se ztratil a šel se dívat oknem do světnice. Kdo z rodiny nejdřív měl umřít, toho prý uviděl ve světnici v rakvi ležet. Po večeři rozkrojil hospodář jablko na tolik dílků, kolik osob bylo v rodině, čí dílek byl zvadlý, neb špatný, ten do roka zemřel. Přišel-li ráno do stavení první muž, mívaly krávy, býka, přišla-li žena, byly samé jalovičky. Po večeři házeli také střevíc přes hlavu: když se obrátil špičkou do světnice, zůstal dotyčný doma, obrátil-li se špičkou ke dveřím, šel z domova. Že po večeři hrávaly se nezbytné karty o oříšky, netřeba ani připomínat. Mládež hojně chodívala ne půlnoční, spíše asi, že bylo po cestě mnoho žertů, než pro pobožnost.

Na Nový rok vstáváno brzo, aby po celý rok byli čerství. Když se šlo z kostela, chvátáno domů, aby po celý rok práce šla rychle od ruky a lidé nebyli leniví. Na Silvestra muzikanti „vyhrávali“.