Postní týden
Byl přípravou na velikonoční svátky. Všude skoro se bílívalo.

Na Zelený čtvrtek
Když zvony umlkly, scházeli se hoši, aby na místo zvonění řehtali a klapali. Když byl čas klapat, pomodlili se a pak šli klapat po vsi. Na Bílou soboru ráno vybírali po staveních za to buď vejce neb i peníze.

Na Velký pátek
Nehýbalo se zemí. Před východem slunce někde chodili se mýt vodou potoční a při tom se modlili. Skoro odevšad šli do kostela „k líbání“.

Na Bílou sobotu
Chodívaly děti pro svěcenou vodu a pro „Jidáše“. Toto ohořelé dřevo dávalo se za trámy, aby stavení chráněno bylo před bleskem i ohněm. V poledne, když začlo se zvonit, třásla děvčata i hoši stromy, aby bylo hojně ovoce. Ten den pekly se mazance a pekla se nádivka, která připravovala se z krupičky, močené buchty, mouky a hlavně dost vajec a uzeného masa. K večeru všecka mládež i čeládka šla na vzkříšení a po něm již jedla se nádivka.

Na Hod Boží
Šli do kostela i „nevěrci“ a odpoledne roznášeny do polí ratolesti od neděle Květné. Bývalo zvykem, že v tento den nechodilo se do hospody.

Pomlázka
Bývala dobou radostí dětí i mládeže dospívající. Hospodyně dlouho již sklízela vejce, jimiž podělila všude hojně děti, mládež i čeládku. Vejce se obyčejně zde jen barvila v barvách kupovaných aneb v nastřádaných k tomu slupek cibulových. Malovaných vajíček velikonočních tu nebývalo. Dorůstající děvčata dávala jinochům vejce pomlázkou, aby dostala pouti. Ale i školačky napodobily starší a dávaly hochům vejce.