Přírodní rezervace Chýnovská jeskyně se nachází v katastrálním území obce Dolní Hořice asi 3 km severovýchodně od městečka Chýnova.Je dostupná po silnici z Chýnova po dobře značené cestě okolo vápencového lomu na parkoviště u jeskyně. Pěšky je možné se k jeskyni dostat po modré značce z Chýnova (asi 4 km).
Tato vápencová jeskyně je nejstarší zpřístupněnou a zároveň jednou z největších na našem území. Byla objevena roku 1863. Vznikla výmolnou činností vody v krystalických vápencích v jižním svahu Pacovy hory(589 m.n.m) . Geograficky se řadí k Českomoravské vrchovině a leží v západní části Pacovské pahorkatiny.Vrch Pacova hora je součástí krasové zóny o délce 17 km a největší šířce 3-4 km, která je vymezena obcemi Velmovice na západě a Vysoká Lhota na východě.Zdejší hrubozrné krystalické vápence se řadí k horninám pestré série moldanubika.Svůj původ mají v mořských usazeninách mladších starohor, tedy v období před 650 - 750 milony lety.Ve stejné době zde probíhala intenzivní sopečná činnost, při níž se mezi vápenaté a křemičité sedimenty schránek mořských organismů dostalo množství sopečného popela a úlomků hornin.Horotvorné procesy následujících období za vysokých tlaků a teplot metamorfovaly usazeniny mořského dna Z organických vápenců tak vznikly krystalické vápence (mramory) a ze sopečných efuziv amfibolity. Všechny jeskyní prostory výrazně sledují geologickou a tektonickou stavbu masivu a vznikaly v místech snadného průniku vod- na puklinách a zlimech. Přestože je jeskyně řazena mezi krasové, má řadu vzláštností, které z ní vytvářejí zcela ojedinělý přírodní fenomén. Hlavní horninou , tvořící stěny jeskyně , zůstává hrubozrnný krystalický vápenec.Díky pestrým příměsím dalších minerálů přímo ve vápenci mají stěny různé zbarvení- bílé, okrové, růžové,namodralé, černé.Barevnost je zbůsobena buď příměsemi přímo ve hmotě mramoru či povrchovým zbarvením při korozi stěn.Výška největších krápníků v jeskyni nepřesahují 10cm .Důkazem , že vápence masivu Pacovy hory byly schopny vytvářet poměrně mohutnou krápníkovou výzdobu , jsouspelotémy získané během těžby v chýnovském kamenolomu.Největšídochovaný krápník ze skují otevřených těžbou vábence se nachází v Husitském muzeu v Soběslavi a něří 157 cm.Pacova hora je významným mineralogickým nalezištěm a je pozoruhodná zejména počtem minerálů popsaných na jedné lokalitě. V současné době je jich popsáno 63 a více než třetina byka nylezena přímo v jeskyni. Dosud známý jeskynní systém je tvořen několika úrovněmi propojenými vzájemně labyrintem strmých chodeb a komínů.Svrchní úroveň jeskyně je tvořena Vstupní chodbou,Nepravým východem,Příkrou chodbou a zavaleným konínem Blátivé chodby. Nižší úroveň je tvořena Lepivou chodbou, Spojovací chodbou, větvemi Souběžné chodby a přední části Blátivé chodby.Třetí úroveň tvoří Chodba Slavíkovců, Malovecká chodba a spodní část Blátivé chodby. Nejnižší úrovní jeskyně procházejí chodby Twistu,Kaskád,Homolova jezírka a zejména spodního patra které je trvale zatopené vodou. Celková délka dosud známých prostor dosahuje 1400 metrů.
Hydrologické poměry jsou další významnou zvláštností jeskyně.Zcela yde chybí viditelné ponory povrchových toků do podzemí.Jeskynní tok vzniká pravděpodobně kumulací pramenů v podzemních rezervoárech a teprve potom protéká známými jeskynními prostorami .V oblasti Twistů proniká do dosud neznámých částí jeskyně , protéká pod chýnovským kamenolomem , kříží v podzemí Chotčinský potok a vyvěrá asi po 1,5 km v Rutické vyvěračce.Tento zdroj vody byl využíván již v 16.století pro zásobování města Chýnova pitnou vodou.
Jako mimořádná zoologická lokalita je jeskyně ceněna zejména pro největší dosud známé přirozené zimoviště netopýra řasnatého.Mezi pravidelné obyvalete patří netopýr velký, netopýr vodní a netopýr ušatý.Ojediněle se zde objevují netopír večerní,netopýr černý a netopýr vousatý.Vzácně se zde objevuje netopýr velkouchý, netopýr Brandtůva netopýr brvitý.Z bezobratlých zde vyhledali útočiště některé druhy plžů, korýši a hmyz.Významnou se stala rozsáhlá a úspěšně se rozmnožující kolonie křižáka temnostního.
Jeskyně byla objevena v jednom z četných selských lomů na jižním svahu Pacovy hory 14. července 1863.Pověst říká , že v Jůzově lomu (nebo také Bílém) pracoval skalník Vojtěch Rytíř.Při práci mu do jedné z četných puklin zapadlo kladivo.Skalník se jej pokusil dostat ven a tak se protáhl do úzkého otvoru.Puklina se dál rozšiřovala a vedla do nitra hory.Dále se všek neodvážil.Zpráva o tomto objevu se donesla do Schwatzenberského kamenolomu ,odkud se na podrobnější průzkum vydal tamní dozorce nad vápnem Jan Strnad, společně se dvěma skalníky Josefem Janů a Janem Švehlou.Vyzbrojili se konopným lanema jako světla použili smolnou stěpinu, jaká se používala v domácnostech ke svícení při draní peří.Sestoupili strmou chodbou až k hladině jezírka a letmo prozkoumali několik bočních chodeb.Ńa jednom z kamenů zanechalJan Strnad svůj podpis i s datumem , kdy do jeskyně jestoupili.Zpráva o objevu se rychle roznesla po kraji a donesla se až do Zemského muzea Království českého v Praze. Profesor Jan Krejčí a doktor Antonín Frič zorganizovali 2. srpna 1863 výpravu za účelem výzkumu v té době největší českéjeskyně.Výsledkem této první výzkumné mise byla první mapa zhotovená inženýrem Wettem.Od roku 1865 začal na úpravách jeskyně pracovat rolník z Dolních Hořic Josef Rothbauer , který prokopal usazeniny v nízkých chodbách , jiná místa osadil žebříky , někde osadil do skály ocelové kramle.Tak umožnil prvním návštěvníkům v roce 1868prohlídku jeskyně.Jeho vnuk Václav Rothbauer věnoval úpravám jeskyně a jejímu průzkumu téměř celý svůj život a zasloužil se o citlivé a příjemné zpřístupnění, které je respektováno a udržováno dosud. V roce 1952 byla jeskyně elektrifikována. Mezi další nejvýznemnější průzkumné a dokumentační práce se řadí objev jezírka ve východní části jeskyně, geologické,hydrologické studie Vladimíra Homoly prováděné během 2. světové války.V roce 1962 provedl František Skřivánek fluoresceinovou zkoušku na podzemním toku , kdy zjistil že vody vyvěrají v Rutické vyvěračce.Rok 1985 znamenal posun v poznání hydrologie a genese jeskyně objevem spodního patra a jeho trvale zatopených prostor o hloubce 45 metrů a délce 140 metrů v Homolově jezírku skupinou České speleologické společnosti Speleoaquanaut a v roce 1993 objevem Kaskád skupinou České speleologické společnosti Chýnovská jeskyně.
Chýnovská jeskyně je nejstarší veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice.Ráz historického zpřístupnění je zachován do dnešní doby s ohledem na bezpečnost návštěvníků.Jsou zde zachována kamenná schodiště a dřevěné zábradlí. Moderní je elektroinstalace, která je řešena tak, aby nerušila dojem návštěvníků z prohlídky jeskyně.Celkem je upraveno 260m prohlídkového okruhu, který představuje nejvýznamnější útvary jeskyně Na jaře roku 2007 se po roce a půl znovu otevřela. Má o 80 m delší prohlídkovou trasu, pohodlnější, s novým kvalitním ozvučením a s novým osvětlením, také i ultrafialové, které vyvolá pěkné barevné efekty. Při rekonstrukci byl vyhlouben nový padesátimetrový výstupní tunel. Také okolí jeskyně prošlo rozsáhlou rekonstrukcí s úpravou okolí.
Nápis nad vstupem
Nápis na skalním bloku nad vchodem do jeskyně připomíná rok, kdy oko člověka poprvé spatřilo tajemné podzemí Pacovy hory.
Vstupní chodba
Na rozdíl od objevitelů, kteří museli na své cestě překonávat nejednu překážku, sestupují dnešní návštěvníci po kamenných schodech. Přesto je však prohlídka jeskyně fyzicky velmi náročná, neboť schodů je téměř 400 a trasa má převýšení 42 m. Jeskyně se postupně vytvořila v několika výškových úrovních a vznikl zde skutečný podzemní labyrint.
Chodba Schwarzenberská
Chýnovská jeskyně se vytvořila v horninách pestré skupiny moldanubika. Hlavním nositelem krasovění jsou tzv. hrubozrnné krystalické vápence - mramory. Vrstva této horniny na Pacově hoře je maximálně 12 m mocná, přesto je rozsah podzemních prostor obdivuhodný. Délka dosud prozkoumaných částí systému již dosahuje téměř 1,5 km. Jednou ze zvláštností jeskyně je přítomnost některých nekrasových hornin, které tak omezují velikost a tvar podzemních prostor. Stropy z amfibolitu a erlánu jsou na turistické trase dobře patrné zejména ve Schwarzenberské chodbě.
Čertovy schody
.. odvážnými sáhodlouhými kroky sestupovali jsme po obrovských čili čertových schodech, ohromných to balvanech se stropu spadlých .. - takto popisovali svůj sestup ve spodní části Schwarzenberské chodby kustodi Zemského muzea v Praze Antonín Frič a Jan Krejčí při svém prvním odborném průzkumu v roce 1863. Zřícené bloky byly při zpřístupňování jeskyně odstraněny, ale název se zachoval dodnes. Propasťovitá část chodby je osazena schodištěm, avšak díky svému ostrému klesání působí i dnes problémy nejednomu turistovi.
Pec chlebová
Současní návštěvníci procházejí po schodištích, z nichž některá jsou v jeskyni již více než 100 let. Práce na turistické trase však pokračují i nadále. V posledních letech byly z jeskyně doslova vyneseny desítky tun materiálu, který byl v době zpřístupňování uložen v chodbách a dutinách kolem turistické trasy. Jednou z takto uvolněných prostor je i tzv. Pec chlebová ve spodní části Schwarzenberské chodby.
Chodba Slavníkova - Žižkova střelba
Původní název této části jeskyně byl Vosí hnízdo, ale později se ujalo pojmenování "Žižkova střelba". Obojí se vztahuje k výrazným prohlubním ve stropu této části jeskyně. Způsob jejich vzniku není dodnes uspokojivě vysvětlen a je stále předmětem diskusí. Jednotlivým útvarům se říká hrnky a Žižkova střelba není zdaleka jediným místem v jeskyni, kde se s nimi lze setkat. Zde však v kombinaci s dalšími útvary a zejména s pestrou barevností stěn vytváří jednu z nejmalebnějších partií turistické trasy.
Kaple svatého Vojtěcha
Již při své první objevitelské výpravě v roce 1863 zanechal Jan Strnad svůj podpis s datem na stěně této prostory. I první odborná výprava pánů Friče a Krejčího se pozastavila nad její vyjímečností a umístila zde dřevěný kříž na počest objevu. Ten byl v roce 1898 nahrazen křížem kovovým, který mohou návštěvníci v kapli spatřit i dnes. Kaple jako celek skutečně vyniká nad ostatní a to v mnoha směrech - v barevnosti, členitosti a v neposlední řadě i jako neopakovatelná kronika objevů a zpřístupňování jeskyně. Na stěnách jsou dodnes zachovány podpisy objevitelů, výzkumníků a prvních návštěvníků jeskyně
Chodba Slavníkova
Většina hlavních chodeb jeskyně dostala v minulosti název podle majitelů Chýnovského panství - Schwarzenberská, Malovecká a Slavníkova. Právě v chodbě Slavníkově můžeme obdivovat unikátní barevnost stěn, kterou způsobují minerály obsažené v mramorech.Je tak možné vidět barvy od čistě bílé nebo žluté přes okrovou k namodralým nebo nazelenalým odstínům. Ty v některých případech přecházejí do hnědé až černé. Na jižní stěně chodby je pro zvýraznění vyleštěna plocha, na které kresba mramoru ještě vynikne.
Purkyňovo oko
Nejhlubší zpřístupněné místo jeskyně se nachází 51 m pod povrchem. Zde je dominantou Purkyňovo jezírko - nejmenší vodní plocha v jeskyni. Dříve však byla jeho hladina mnohem větší. Její velkou část překryla lávka turistické trasy. Dnes jezírko chrání skleněná pyramida, která má zabránit vhazování mincí a dalších nečistot do jezírka. Voda podzemního toku Chýnovské jeskyně je totiž zdrojem pitné vody pro město Chýnov. Unikáty jeskyně jsou tzv. oka - ploché korozní útvary, jejichž tvar je ovlivněn nekrasovými horninami nadloží. Jedním z nejdokonalejších je oko Purkyňovo, které svůj název dostalo na počest významného českého badatele.
Dračí hlava
Na předposlední zastávce turistické trasy se před návštěvníky ze tmy vynoří útvar nazvaný Dračí hlava. Členitost prostor s výraznými skalními kulisami dává po celou dobu prohlídky možnost fantazii vidět množství neobvyklých tvarů. Tak se vnímavý člověk postupně seznámí s čertem, drakem nebo čarodějnicí. Řada dalších útvarů se však nachází mimo turistickou trasu - Čertova prorážka, Záhořovo lože. Turistická trasa je však dlouhá pouze 220 m, což není ani jedna šestina dosud známých částí jeskyně. Právě za touto Dračí hlavou se nachází hlavní nepřístupné prostory
Ohniště čarodějnic
Přestože během prohlídky nemají návštěvníci možnost setkat se s velkými krápníky, zde mohou dva z chýnovských krápníků vidět. Ani ty však nepocházejí přímo z jeskyně. Spolu s dalšími byly nalézány v krasových dutinách při odstřelech v lomu. Největší z těch, které se dochovaly měří 157 cm a je součástí expozice muzea v Soběslavi. Kamenná čarodějnice před svítícím kamenným ohništěm je poslední stanoviště zpřístupněné části jeskyně. Chýnovská jeskyně již v roce 1949 vyhlášena přírodní rezervací. Od roku 1992 je zařazena do kategorie národní přírodní památka.
